Rychlá výstavba, příznivé ceny a ekologická hlediska zařadily dřevostavby mezi oblíbenou možnost, jak vyřešit bydlení. Přesto však o nich mezi veřejností koluje spousta zkreslených informací. Právě kvůli nim spousta lidí často škrtne možnost bydlet v dřevostavbě ze seznamu svých priorit, aniž by se pokusili odhalit, že se ocitli v zajetí nepravd.

Požární bezpečnost

Hořlavý materiál neznamená automaticky riziko

Velmi často se objevuje následující mýtus: Dřevostavby jsou z pohledu požární bezpečnosti nevhodným bydlením. Hodně Čechů žije v domnění, že pokud dřevostavba jednou chytí, pohltí ji plameny celou a nepodaří se nic zachránit. Něco podobného možná platilo v 19. století v éře doškových střech, ale v dnešní době je taková představa úplně mimo realitu. Platí pravý opak. Jistě, dřevo je hořlavým materiálem. Neznamená to ale, že je dřevostavba automaticky náchylná k požáru. Požár může vzniknout v budově z jakéhokoliv materiálu a příčiny mohou být velmi rozmanité. Od špatné izolace elektrických rozvodů až po chvilku nepozornosti, po kterou ponecháte osudu hořící svíčku.

Sendvičové vrstvení zajišťuje ochranu

V oblasti dřevostaveb jsou současné požární normy nastavené velice přísně. U dřevostaveb se proto používá tzv. sendvičová konstrukce. Co to znamená v praxi? Dřevěná nosná konstrukce budovy je opláštěna dalšími materiály. Ty jsou zcela nehořlavé, případně velmi málo hořlavé. Tím se předchází tomu, aby oheň dostal šanci rozšířit se dále. Užívá se například minerální izolace třídy A1, která je normou klasifikována jako nehořlavý materiál. Tyto materiály zaručí odolnost vůči ohni po dobu 60 minut. Tato odolnost je definována jako doba, kdy konstrukce odolá ohni a nedojde přitom k jejímu porušení jako celku a neztratí svoji funkčnost. Normy přitom požadují zpravidla odolnost ohni od 15 do 45 minut. Materiál ji tedy má vyšší.

Konstrukce není náchylná ke zhroucení

Z výše uvedených skutečností proto vyplývá, že podaří-li se požár uhasit do hodiny od jeho vzniku, nedojde k poruše konstrukce dřevostavby a neměl by tedy nastat problém se statikou. Možná se vám to na první pohled nezdá, ale kovová konstrukce budovy může být při požáru mnohem problematičtější než dřevěná. Kov sice nehoří, nicméně se žárem roztáhne, a právě to se může stát příčinou zhroucení budovy. Dřevostavbu lze také hasit řízeným způsobem a tím pádem je možné lépe odhadnout, kdy a jak může dojít ke zborcení. Plusem je i skutečnost, že když hořící dřevo na povrchu zuhelnatí, vytvoří tato vrstva tepelněizolační efekt. Samotný proces hoření se díky tomu zpomalí.

Určující normy

Nesmíme zapomenout na normy, vztahující se na požární odolnost staveb, a to včetně dřevostaveb. Jde o následující:

  • ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení, 2009
  • ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty, 1995
  • ČSN 73 0833 Požární bezpečnost staveb – Budovy pro bydlení a ubytování, 2010
  • ČSN 73 0821 Požární bezpečnost staveb – Požární odolnost stavebních konstrukcí, 1974
  • ČSN EN 13501-1 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň, 2019
  • ČSN EN 1363-1 (730851) Zkoušky požární odolnosti – Část 1: Obecné požadavky, 2021
  • ČSN EN 1363-2 (730851) Zkoušení požární odolnosti – Část 2: Alternativní a doplňkové postupy, 2000

Otázka výšky budovy z pohledu protipožární ochrany

Měli bychom se blíže zmínit o normě ČSN 73 0802, která z pohledu požární bezpečnosti pojednává o výškovém limitu budov 12 m pro dřevostavby. Do této výšky se vejdou čtyřpodlažní budovy. Brzy se však zřejmě budou moci stavět budovy i vyšší, aniž by to ohrozilo požární bezpečnost. V polovině letošního roku by měla začít platit úprava legislativy týkající se maximální výšky, a to následovně:

  • 18 metrů (asi 6 pater) u dřevostaveb, které mají čistě dřevěnou konstrukci
  • 22,5 metrů (8 pater) u dřevostaveb vyznačujících se hybridní konstrukcí (nejenom dřevo, ale také ocel a beton)

Uvedené rozlišení výšek je nutné kvůli tomu, že oheň hoří odlišně v dřevostavbě a ve zděné stavbě. Jak už jsme zmiňovali, zuhelnatělý povrch ve dřevostavbě vytvoří bariéru a skelet stavby se většinou nezhroutí. Ovšem v dřevostavbě dosahuje oheň vyšších teplot, pokud se požár opravdu rozvine. Chová se potom dynamičtěji a může se rychle šířit. Proto zatímco u individuálních dřevostaveb stačí elektrická signalizace požáru, vyšší budovy vyžadují signalizaci s aktivními hasicími prvky. Ta zareaguje na vyšší teplotu a lokalizuje požár před jeho zintenzivněním. Proto se výška rozdělí do dvou kategorií, aby norma odpovídala aktuální situaci.

Další mýty

Můžeme odstranit i řadu dalších mýtů spojených se dřevostavbami. Které to jsou?

Málo prostoru

Dřevostavby jsou malé, trpíte v nich nedostatkem prostoru. Chyba. Dřevěné konstrukce se vyznačují menší tloušťkou obvodových i vnitřních stěn, než konstrukce zděné a můžete tak získat až 10 % dalšího prostoru.

Horší izolační vlastnosti

Dřevostavby mají horší izolační vlastnosti. Omyl. Konstrukci dřevostavby z velké části vyplňuje izolace, takže získáváte výborné tepelně izolační vlastnosti i při mnohem slabších tloušťkách vnějších stěn.

Krátká životnost

Životnost dřevostavby je krátká. To neplatí. Zkuste se podívat po okolí, kolik dřevostaveb se zachovalo kolem vás. Příkladem mohou být například roubené chalupy staré několik staletí. Aby se ale dřevostavba dobře zachovala, musíte zajistit konstrukční ochranu jejího dřeva. Nesmí tedy vzniknout podmínky způsobující degradaci dřeva, například přílišná vlhkost. Dřevo musí být správně ošetřeno. Pokud jsou tyto zásady správně dodrženy, trvanlivost dřevostavby se plně vyrovná stavbám z jiných materiálů a může je také předčit.

Malá odolnost vnějším klimatickým podmínkám

Pro dřevostavby je typická špatná odolnost vnějším klimatickým podmínkám. Další nepravdivé tvrzení. Lehkost dřevěné konstrukce ovšem někdy svádí k těmto domněnkám. Dřevostavba je ale samozřejmě zakotvena ve svých základech stejně jako stavby z jiných materiálů. K poškození větrem může dojít jedině tehdy, vyskytují-li se ve stavbě vady, například špatně upevněná střešní konstrukce. Je-li všechno provedeno správně, odolává dřevostavba větru úplně stejně jako například stavby zděné. Povodně mohou poškodit všechny stavby stejným způsobem. V tomto ohledu má dřevostavba určitou výhodu. Vysychá poměrně rychle v porovnání se zděnými domy, které mohou k dokonalému vyschnutí potřebovat několik měsíců, případně i let.

Náchylnost k napadení škůdci, plísním, hnilobě

Pro dřevokazné parazity je dřevostavba snadným terčem, protože je náchylnější k absorbování vlhkosti. To platí i pro hrozbu plísní a hniloby. I tyto předpoklady jsou chybné. Pokud je konstrukce dřevostavby správně provedena a vysychá, škůdci se v ní neusídlí. Dřevo, které se pro budování dřevostaveb používá, se před vlastní stavbou vysuší tak, aby jeho vlhkost klesla pod 20 %. Tím pádem ohrožení dřevokaznými parazity, hnilobou a plísněmi klesá na minimum, protože jak pro škůdci, tak i pro houby a plísně je lákadlem dřevo s vyšší vlhkostí.

Špatná akustika

Mnohdy se setkáváme také s tvrzením, že v dřevostavbě nepanuje akustická pohoda. Všechno je hned slyšet po celém domě. To je ovšem také zkreslená představa. Odhlučnění domu závisí na tom, zda je vhodně zvolena a sestavena jeho konstrukce včetně těch nejmenších detailů. Závisí na tloušťce a kombinování všech vrstev. Nemusíme dodávat, že velkým pomocníkem při správném odhlučnění je už zmiňovaná minerální izolace. Měla by být vložena nejenom v obvodové konstrukci, ale i v šikmě střeše a vnitřních dělících příčkách dřevostavby. Odborník by měl posoudit, jaký vybrat typ a tloušťku, aby akustická izolace splňovala ta nejpřísnější měřítka.

 

 

© Copyright 2023 | modulovedomy.net